Můj osobní příběh léčení barvami aura-soma

Jsem zranitelná. Jako my všichni. To znamená, že jsem lidská, nedokonalá... Rozhodla jsem se zveřejnit celý svůj cheironský příběh - příběh nejhlubšího zranění a jeho léčení. Tak, jak jsem ho popsala ve své závěrečné práci pro konzultanty aura-somy. Doteď ji četlo a poslouchalo jen pár lidí. Věřím, že sdílením svých pravdivých životních příběhů dovolujeme sami sobě i druhým, abychom byli tím kým jsme a měli k sobě navzájem blíž...

Jarka Kuchařová

 

Barvy a hudba pro Cheirona

 

Sandro Botticelli: Camilla e il centauro

 

Ztráta životní energie a vůle k životu

Někdy se může stát, že v důsledku těžkých životních situací ztratíme vůli k životu, sílu tvořit ve vlastním zájmu, čelit každodenním výzvám a úkolům. Podlehneme zklamání, přestaneme věřit sami sobě, svým pocitům, úsudku, schopnostem, hodnotě. Dospějeme do stádia, kdy máme pocit, že nic nemá cenu. Že ať uděláme cokoliv, nijak nemůžeme ovlivnit svůj život. A tak se od svého života, životní síly, vnitřně odpojíme. Děje se to postupně a většinou si to ani sami neuvědomujeme.

Ztratíme svoji červenou a žlutou barvu.

Tím se začnou hroutit červené a žluté stránky našeho života. Schopnost postarat se o svoje fyzické a materiální potřeby, tvořit, radovat se ze života. Sklouzáváme do apatie, depresivních stavů, unikáme do světa vnitřních představ, který nás na jednu stranu „ochraňuje“ před tvrdou realitou, kterou nejsme schopni zvládat, na straně druhé v nás prohlubuje pocit bezmoci a neschopnosti svůj život proměnit a uzdravit. Cítíme selhání, vinu, méněcennost. Okolní svět vnímáme jako nebezpečný, odmítavý  a zraňující. Uzavíráme se do sebe a ocitáme se ve společenské izolaci. Abychom unesli tíhu stávající situace, odpojujeme se postupně od svojí oranžové složky, přestáváme cítit. Většina našeho života probíhá „v hlavě“, ve sféře myšlenek. Nemáme energii k běžným úkonům ve fyzické realitě, nevíme si s nimi rady. Jsme ve hladině přežívání.

Abychom tento stav mohli změnit, potřebujeme přijmout svoji slabost a zranitelnost. Přestat se za ni na sebe zlobit a stydět. To je postupný  proces, ve kterém nám mohou pomoci barvy. Postupně uvěřit ve změnu, rozpoznat vlastní hodnotu a  uzdravit svoji schopnost tvořit svůj život. Začít k sobě cítit růžovou, lásku bez podmínek, bez ohledu na situaci. Protože právě naše láska k sobě, soucit s vlastní zranitelností je tou jiskrou, která je schopná znovu zapálit náš životní oheň.  Pomůže nám podívat se na sebe a svoje zranění bez odsuzování, přijmout ho,  přeměnit na vnitřní sílu a znovu nás přiblížit sobě i světu. Takoví, jací jsme se vším všudy, magentoví.

Stejně jako barvy léčí i hudba a sem nyní patří tato s esencí tmavé purpury: Nick Cave & The Bad Seeds: Into My Arms

 

 

Moje setkání s barvami Aura-Soma©

V dubnu 2009 jsem nastoupila do léčitelské školy DarJa Healing School Cesta ke světlu. Uvědomovala jsem si v posledních letech nárůst svojí energie ve smyslu léčivého doteku a cítila jsem, že je čas se s ní naučit pracovat. S výjimkou úvodního semináře k této škole jsem za sebou neměla žádnou zkušenost ani s léčitelskými ani s jinými sebepoznávacími prožitkovými kurzy. Proto mě zasáhlo s nečekanou silou, že cesta léčení začala především s otevřením vlastních zranění a jejich léčením. Tam jsem se poprvé při červeno-růžovém tématu setkala s aura-somou v podání Evy Reslerové. Barevné lahvičky a vůně pomanderů a kvintesencí mě oslovily…

V červnu probíhalo další setkání této školy. Tentokrát s tématy druhé čakry, oranžovou a korálovou barvou. V  jeho průběhu se z mého nitra skrze obrovský řev vyvalila ven obrovská síla, o které jsem neměla ani tušení.  Byla spojená s vytažením karty bohyně Kálí v ženském kruhu.

„Jak to, že ve mně něco takového je? Kde se to tam vzalo?“ Byla jsem spíš v šoku než abych si uvědomila, že je to můj vlastní potlačený nástroj, který čeká na osvobození. Druhý den Eva na setkání kromě lahviček a esencí  přivezla i příběh o milosrdenství  bódhisattvy Kuan Yin, která naslouchá zvukům tohoto světa. Říká se, že odmítla přijmout svůj božský stav, dokud na Zemi lidé pláčou.

Vzpamatovávala jsem se z tohoto setkání a po několika dnech jsem vypsala svoje pocity do tohoto příběhu:

 

Chrám a dvě bohyně

Tam, kde není možné popsat slovy skutečnost, může pomoci příběh. Ovšem ne vždy je snadné porozumět, o čem doopravdy vypráví. Chcete-li ho uslyšet, zkuste naslouchat srdcem…

S láskou správkyně chrámu
 

Bohyni Kálí, tvořitelku a ničitelku života probudil světelný kruh jejích sester. Nemá ráda, když jí kdokoliv zasahuje do jejích pravomocí a tak zřetelně dává najevo svoji nelibost. Ale světla je příliš …a hlavně ten zvuk!!!!!! Ten hlas!!!!!!!! Jak si někdo může dovolit zasahovat na území tak mocné bohyně!!!!!!!
Světlo a hlas pronikají do všech koutů. Rozezlená bohyně opustila svůj chrám.

Druhého dne se do něj vrátila. Samozřejmě. Bylo to přece její území…

A pak to vyrušení přišlo znovu. Jiné a jinak, ale zase ji to zlobí. Nesnáší to. Ten, kdo vystavěl tenhle chrám ho zasvětil jí, tak co se to tu děje!?!

Pravdou je, že správce chrámu si najednou není jistý, komu náleží. Slyší hněv mocné bohyně a má strach. Ale cosi mu říká, že se může rozhodnout, kdo bude vládnout v jeho domě.

 

Karty Doreen Virtue, Ph.D. Poselství bohyní

 

V  té černi a chaosu najednou vysvitlo jemné světlo Kuan Yin, bohyně soucitu. Vyděšené srdce se schovalo pod její ochranu. Chrám byl nově obsazen, Kálí odešla.

Trvalo několik dní než se otřesené srdce zbavilo strachu natolik, aby mohlo přemýšlet o obou bohyních: „Kálí je mocná. Vládne životu a smrti. Lidé ji buď bezmezně uctívají nebo se jí bojí. …ale nikdo pro ni nepláče… …Kuan Yin může…

Kálí je síla. Ale síla bez soucitu je strašná!

Kuan Yin je soucit. Ovšem soucit bez síly toho zpravidla mnoho nezmůže…

Obě bohyně společně … to je soucitná síla!!!“


Srdce to zkouší. Neuzavřelo svůj chrám pro bohyni Kálí. Hledá cestu. Kuan Yin mu pomáhá. Uvidíme…
 

Nick Cave – foto od mě neznámého autora, zdroj internet

 

Hudba pro tuto chvíli: Nick Cave & PJ Harvey & The Bad Seeds/Kylie Minogue: Where the wild roses grow

 

 

Můj cheironský příběh

Po tomto druhém oranžovo-korálovém setkání školy, které pro mě bylo zásadní,  jsem se rozhodla jít k Evě Reslerové na barevnou konzultaci. A i když jsem v tu chvíli netušila proč, zapsala jsem si ji. Výběr lahviček i pár slov z ní, která mi nejvíce utkvěla. Byla především o tom, co jsem sama cítila. Že je čas začít léčit. Jakkoliv se to zdá „nelogické“, když jsem teprve nedávno nastoupila do léčitelské školy a sama jsem nechápala, jak je možné, že vím, kam položit ruce. A jak to, že z nich jde léčivý proud, když jsem se to v tomhle životě nikdy neučila? Jak bych mohla, když mám sama spoustu vlastních zranění? Ale je to tak. Vyšší moc mě vedla a já jen poprosila, aby mi život přiváděl  klienty, na které jsem připravena, kterým mohu pomoci. Dál jsem jezdila do DarJa Healing School až po léčení srdeční čakry, kterým končil základní stupeň této školy. Moje cesta dál směřovala jinudy.

Následovalo sedm let. Sedm let zkušeností, prožitků, neuvěřitelných naplňujících chvil i okamžiků propadů a pocitů beznaděje. Sedm let mého osobního života s mnoha změnami. Období léčitelské aktivity, tvoření kurzů, cyklů, individuálních setkání. Nových zkušeností a nástrojů i období stažení se z této oblasti. Po celou tu dobu mě provázela aura-soma. Vypotřebovala jsem za ty roky mnoho barevných lahviček, které otevíraly má zranění, léčily je, ukazovaly  nový směr. Začala jsem používat některé esence a pomandery.  I díky postupně se rodícímu přátelství s Evou Reslerovou jsem měla velkou pomoc neustále nablízku. Před dvěma lety jsem ucítila impuls, abych si pořídila cestovní sadu lahviček a před rokem, že už je opravdu na čase udělat si kurzy aura-somy, abych léčivou moc barev mohla předávat dál.

A teď, před třetím kurzem Aura-Soma© vypracovávám tuto práci, jejíž téma mi přišlo. A díky tomu si teprve teď uvědomuji, co všechno se v průběhu těch sedmi let stalo a  teď se završuje. Já jsem za těch sedm let přeléčila všechny svoje čakry, svých sedm pohárů a naplnila je barvami.

S červenou jsem načerpala životní sílu a energii a přijala nástroje pro život na zemi. S růžovou jsem začala cítit lásku sama k sobě a přestala jsem na sebe být tak přísná. S korálovou jsem se dotkla svých nejhlubších zranění. S oranžovou léčila svoje emoce, sexualitu a tvořivost. Se žlutou se naučila pracovat ve svůj prospěch, hájit svoje zájmy a nastavovat sobě i druhým hranice. Se zlatou rozlišovat to podstatné a ryzí a uvědomit si a docenit moudrost uloženou ve mně. Se zelenou léčit, s modrou a tyrkysovou komunikovat a vyjadřovat svoje pocity. S královskou modrou přijmout svoji vlastní autoritu a přestat bojovat s autoritami ostatními, případně je přestat neúměrně povyšovat. Fialová mě učí propojit nebe se zemí, žít to duchovní na Zemi, v těle. Čirá mi ukázala Boha.

Zbývají dvě barvy aura-somy: olivová a purpurová. Ty užívám právě teď. V lahvičce 102, která nese energii Archanděla Samaela, archanděla Smrti. A je to ona, která ode mě odsekává to, co mi bránilo v životě. Krusty energie, které mě oddělovaly od ostatních. Je to sérum z božího jedu (jak se Samaelovi také někdy říká), které léčí všechno toxické, které otravovalo moji životní energii. Ale na to jsem připravena až teď, po celé té cestě duhou…

Cítím, že v tmavé olivové je ženská síla – hluboká moudrost spojená s ženskými předky -  která mě spojuje  s energií a silou žen, která  tu byla před staletími a byla hrubě poškozena a zdánlivě vymýcena. Není to archaický návrat k tomu, co bylo.  Je to živá plodivá síla, duchovnost a moudrost, ze které je možné čerpat pro život současný.

A tmavá purpura - magenta, ve které je úplně všechno. Obsahuje všechny barvy a je schopná léčit i naše nejutajenější rány, včetně zranění zděděných po generacích. Troufneme-li si do ní, začne nám odhalovat naše vlastní skutky, které jsme vytěsnili, popřeli. Ukáže nám nástroje, které jsme zahodili, protože jsme se jich báli nebo je odsuzovali. Ukáže nám místa, kde jsme sami sebe zavrhli, kde jsme ublížili druhým nebo sobě.  Když si troufneme stanout sami sobě tváří v tvář, naučí nás milosrdenství. Dá nám všechnu sílu k lásce a k životu.  Pokud jdeme poctivě, pravdivě, jak nejlépe dokážeme a jsme ochotni vidět, vnímat, cítit, otevře nám dveře.

A ještě jedna magentová píseň… Nick Cave & PJ Harvey & The Bad Seeds: Henry Lee

 

 

A jak jsem po tom všem teď? Určitě mám před sebou ještě další výzvy. Ale pro tuto chvíli mohu říci, že vidím svoje slabosti i svoje silné stránky. Neschovávám se před nimi, nepřebarvuji je. Šelma je šelma, i když má v sobě spoustu dalších stránek, jejím principem je, že je schopná zabít (proto ty magentové písně Nicka Cavea, strach z ničivé stránky tvoření). Teprve, když přijímám, že mám v sobě i tuto stránku, jsem schopná přijmout se celá, vzít si svoji sílu k životu. Celý můj život, tak jak šel, je v pořádku a každý jeho krok měl a má svoji hodnotu a smysl.

Sedm let barev a zkušeností teď naplnilo můj grál. Pohár je plný a já jsem připravená se podělit o jeho přetékající obsah s ostatními.

František Gellner - Přetékající pohár

Já držím pohár ve své dlani.
Je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho
se do brázd vyschlých rozlije,
na snivých květech v jiných světech
zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy
pod onou tíží ku zemi.
Jenž čeká, zdali jiné světy
rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani,
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
     své srdce, které přetéká.      

 

Karta z Tarotu magie druidů, autorů Garr-Gomm a Worthington 

 

Cheirón

Cheirón – jeden z Kentaurů, mytického národa napůl mužů a napůl koní z thesalských hor. Na rozdíl od většiny svých divokých druhů byl moudrý a vzdělaný. Žil v hluboké jeskyni u Malijského zálivu nebo na úbočí hory Pélionu, kde vyučoval vědám a uměním. Jedním z Cheirónových přátel byl i hrdina Héraklés, který se později stal nešťastnou náhodou i původcem jeho zranění, když ho zasáhl jeho šíp napuštěný jedem ze žluče Hydry. Když Cheirón nemohl bolesti vydržet, vzdal se nesmrtelnosti, kterou dostal od bohů, a rozhodl se zemřít. Požádal boha podsvětí Háda, aby ho vzal do říše stínů, i když nemá na něho právo, a to výměnou za hrdinu, který se nejvíce zasloužil o lidstvo: za Titána Prométhea. (Zdroj: Bohové a hrdinové antických bájí – Vojtěch Zamarovský).

Některé verze legendy praví, že když se Cheirón, který již neměl sílu snášet bolest svého zranění vzdal svojí nesmrtelnosti a sestoupil do Hádovy říše, Zeus ho odtamtud vyzvedl na nebe, kde doposud září jako souhvězdí Střelce.

A právě střelecká lahvička, byla první, kterou jsem používala.  Č. 27 – Robin Hood (červená na zelené, tarotová karta 10 holí) stála v mém prvním výběru na druhém místě. Na místě, které vyjadřuje největší překážku a současně potenciál největšího daru. Na třetí pozici stál flakón č. 44  - Anděl strážný (světle fialová na světle modré, tarotová karta 7 pohárů), lahvička mojí duše. Na čtvrté  pozici č. 4  – Sluneční flakón, (žlutá na zlaté, tarotová karta Císař). A na prvním místě č. 95 – Archanděl Gabriel (světle purpurová na zlaté, tarotová karta Hvězda – cesta návratu).

Tenkrát, 3. července 2009, jsem si po příchodu z barevné konzultace poznamenala:

„ Robin Hood – spojit levou a pravou polovinu, nahoře a dole. Zacílit, vystřelit. Vyrovnat mužskou a ženskou část a navenek se projevovat ženským způsobem. Dát do rovnováhy vedení a konání. Anděl strážný –nahoře světle fialová ochrana, dole světle modrá. Budu muset prokázat důvěru. Sluneční flakón (nahoře žlutá, dole zlatá), přes vnější poznání dojít k vnitřní moudrosti a propojit je na cestě k lásce, Bohu. Může být provázeno pocitem úzkosti, pochyb. Úkol Archanděl Gabriel. Anděl žena, nahoře prosvětlená purpurová, dole zlatá. Přes vlastní poznání, prosvětlení temných míst mohu podávat pomocnou ruku i těm druhým, kteří stoupají po vrstevnicích nahoru na horu. Přes to zjevné (purpurové) vede cesta k pokladu zlaté. Oslava každodennosti, tiché štěstí, vyzařovat svoji pravdu. Hledající, kterým je to blízké přijdou, nepodbízet se. Případné výkyvy z rovnováhy jsou lekcemi.“

No a to jsem „dělala“ těch sedm let J… Děkuji sobě za odvahu a trpělivost i za všechno, co v té mojí magentě je. J Děkuji Evě Reslerové za vzácné přátelství a všechno, co mě naučila. Děkuji aura-somě za její hojivé dary.  Stejně tak všem, kteří mi svítili či svítí na mojí cestě. Děkuji těm, kteří mi dali svoji důvěru či přátelství. Případně oboje J.

Jdu dál za svojí Hvězdou a už se těším na novou etapu této cesty. Ta první byla spojená s lahvičkou č. 5, mým životním číslem. S Flakónem východu a západu slunce, lahvičkou zraněného léčitele (červenou na žluté/zlaté, kartou Velekněze). Cítím, že ta příští je spojená s potenciálem Cheironova daru. S flakónem č. 83 – Sezame, otevři se. Tyrkysové na zlaté, lahvičkou učitele aura-somy,  kartou Velekněze na cestě návratu. Doteď jsem léčila aura-somou sebe, nyní přichází čas využít ji ve prospěch druhých. Důvěřuji a těším se na ty, kteří přijdou…

Jarka, 3. ledna 2017

 

Poslední stránka

Uplynulo několik dní od dopsání této práce a já píšu ještě jednu stránku. Vždy, když se nějaké téma otevře, ono začne pracovat a nikdo neví, kudy a kam nás zavede. Poslední dny mi můj život ukazoval moje cheironská zranění, dával mi je znovu pocítit. Uvědomit si je v nových souvislostech.

Některé rány jsou tak velké, že se nikdy nezahojí. Prostě jsou. A když jsem si to v sobě včera uvědomila a pocítila to (nestačilo, když mi to někdo říkal), tak mi to najednou přineslo obrovskou úlevu. Protože teď mohu ty rány nechat být. Vidím je, cítím je a vím, že už tu budou navždycky. Že to nezměním. V ten okamžik jsem se rozhodla jít i s těmi ranami dál. A dát šanci tomu, že je možné žít i s nimi. Že i s nimi mohu znovu zažívat radost a pocítit hojnost života.

Roky jsem se snažila vyléčit svá zranění pocházející z dětství i dospělosti. Zranění, která nesu po rodech i ta otisknutá z minulých životů. Chtěla jsem dosáhnout vlastního zdravého stavu. Abych v příštích situacích a vztazích už nezažívala znovu bolest. Abych s sebou „netáhla“ minulou zátěž.  Chtěla jsem začít znovu s čistým štítem. Ale není to možné. Ušla jsem velký kus cesty, hodně jsem dozrála. Všechna ta setkání a pochopení minulých let jsou otištěna v mém současném erbu, v mém srdci. A já vím, že ať už to v minulosti bolelo jakkoliv, jdu do toho znovu. Znovu dávám důvěru. Lásce, životu, sobě.

Vybavil se mi příběh malé mořské víly , která se pro lásku k princi vzdala svého života a svého hlasu. Princ se nakonec rozhodl pro lidskou princeznu a malá mořská víla, která se odmítla pomstít, zahynula. A já se ptám malé mořské víly v jejím novém životě: „Co uděláš teď?“ Půjdeš znovu za hlasem svého srdce? Když už sis tímhle prošla? A najednou vím, že ano. Protože malá mořská víla už není sama. Má mnoho spojenců, které nabrala cestou. Má zkušenosti, které poprvé neměla.  S princem, čarodějnicí, se sebou samou.  Malá mořská víla už je jiná. A i když si znovu volí jít za hlasem svého srdce, znovu dát důvěru, ta cesta bude jiná. Opět bez záruky, ale jiná…

A já si uvědomuji, že ještě něco jsem se naučila cestou se svými zraněními. Mohu se teď dívat do očí lidem, kteří prožívají hlubokou bolest. Neuhýbám před tou bolestí. Nevykládám jim, co mají dělat, nechlácholím je frázemi. Mohu se jim do očí dívat právě proto, že moje rány jsou stále živé. Já je cítím. Znám tu bolest. A to někdy stačí. Postát s bolestí toho druhého. A to je Cheironův dar, dar zraněného léčitele.

Včera jsem se dozvěděla, že prý měl Cheiron milou, která s ním žila v jeho jeskyni a léčila jeho rány. Jmenovala se Chariklo. V mýtu náležela k vodním nymfám, astronomicky je na hvězdném nebi jako unikátní asteroid s dvěma prstenci přiřazena ke kentaurům. Tajemství nekončí. Kdo ví, co všechno ještě život i tento příběh přinese…

 Já jdu dál a v uších mi zní slova písně: „…S láskou má svět naději, s láskou se stíny ztrácejí. S láskou…“

Petra Janů – S láskou má svět naději

… projasněná purpura.

V Táboře 15. ledna 2017  … po všech úpravách v 11:55 J