Clarissa Pinkola Ѐstés: VLČÍ ŘASA

13.09.2016 17:29

Nevykročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Nechoď do lesů, nechoď ven, říkali.

Proč ne? Proč bych dnes večer neměla jít do lesů? otázala se.

Žije tam veliký vlk, který požírá lidi, jako jsi ty. Nechoď ven do lesů, nechoď ven. Myslíme to vážně.

Přirozeně, že šla ven. Stejně šla do lesů a samozřejmě potkala toho vlka, přesně tak, jak ji varovali.

Vidíš, říkali jsme ti to, krákorali.

Tohle je můj život, a ne pohádka, vy hňupové, řekla. Musím jít do lesů a musím se setkat s vlkem, jinak by můj život nikdy nezačal.

Ale vlk, kterého potkala, byl v pasti, byla v ní chycena jeho noha.

Pomoz mi, ach pomoz mi! Aiííííííííí, aiíííííííí, aiíííííííí! naříkal vlk.

Pomoz mi, ach, pomoz! plakal, já se ti spravedlivě odměním. Řekl to proto, že takto se v podobných pohádkách vlci chovají. 

Jak vím, že mi neublížíš? zeptala se. Byl to její úkol klást otázky. Jak vím, že mne nezabiješ a nenecháš tady ležet moje kosti?

Špatná otázka, řekl na to vlk. Bude ti prostě muset stačit moje slovo. A vlk začal znovu ještě více plakat a naříkat.

Ach, aiíí! Aiííííííííí! Aiíííííííííí!

Je pouze jedna otázka, 

která stojí za položení, milá dívenko,

kůůůůůůůůůůůůůe

aiíííííííííeeeeee

důůůůůůůe.

Dobrá, vlku, zkusím to. Otevřela past a vlk vytáhl odsud svoji tlapku. Ovázala ji bylinami a travami.

Ach, děkuji ti, hodná dívko, děkuji, ulevil si vlk. A protože přečetla příliš špatných druhů příběhů, plakala a řekla: Tak teď pojď a zabij mne, ať to máme za sebou.

Ale ne, to se neudálo. Namísto toho ji položil vlk tlapu na paži.

Já jsem vlk z jiného místa a času, řekl. Vytrhl si řasu z oka, podal ji dívce a řekl: Používej ji a budeš moudrá. Od nynějška budeš vědět, kdo je dobrý a kdo tak dobrý není; jenom se podíváš mýma očima a budeš vidět jasně.

Za to, žes mě nechala žít,

nabízím ti žít,

tak jako nikdy předtím.

Pamatuj si, je pouze jedna otázka,

která stojí za položení, milá dívko,

kůůůůůůůůe

aiííííííííííe

důůůůůůůůe.

 

A tak tedy šla nazpět do své vesnice,

šťastná, že si zachovala život.

A tentokrát, když povídali,

Jen tu zůstaň a buď mou nevěstou,

nebo Dělej, jak ti říkám,

nebo Říkej, co chci, abys říkala, 

a zůstaň jako nepopsaná,

jako den, kdy jsi přišla,

pozvedla vlčí řasu

a podívala se skrz ní

a spatřila jejich motivy

tak, jak je ještě nikdy předtím neviděla.

A příště,

když řezník vážil maso,

nahlédla svoji vlčí řasou

a viděla, že zvážil také svůj palec.

A podívala se na svého nápadníka,

který řekl Jsem pro tebe tak dobrý,

a ona viděla, že ten nápadník 

byl tak dobrý přesně pro nic.

A tímto způsobem - a bylo toho více -

byla zachráněna,

ne ode všech,

ale od mnohých 

neštěstí.

Ale navíc tímto novým náhledem nejen viděla to lstivé a kruté, ale její srdce začalo růst, protože se dívala na každou osobu a uvažovala o ní pomocí tohoto daru od vlka, kterého zachránila.

A viděla ty, co byli skutečně hodní,

a šla k nim blíž,

nalezla svého partnera,

a zůstala po všechny dny svého života,

rozeznala ty statečné

a přišla k nim blíž,

vnímala ty věrné

a připojila se k nim,

viděla zmatek pod hněvem

a spěchala jej utišit,

viděla lásku v očích stydlivých

a šla jim vstříc,

viděla utrpení v sevřených rtech

a vylákala z nich smích,

viděla potřebu u člověka, který neměl slova,

a hovořila za něj,

viděla víru hluboko v ženě,

jež říkala, že nemá žádnou,

a vznítila tu její ze své vlastní.

Viděla všechny věci

svojí řasou z vlka,

všechny věci pravdivé,

a všechny věci falešné,

všechny věci stavící se proti životu

a všechny věci směřující k životu,

všechny věci, viděné pouze

očima toho,

kdo si váží srdce srdcem,

a ne pouze myslí.

A tímto způsobem pozala, že je pravdou, co se říká, že vlk je nejmoudřejší ze všech. Budeš-li pozorně naslouchat, uslyšíš, že při svém vytí dává vlk tu nejdůležitější otázku - neptá se, kde je další potrava, kde je další souboj, kde je další tanec -

ale dává tu nejdůležitější otázku,

aby viděl dovnitř a dozadu,

aby zvážil hodnotu všeho, co žije,

kůůůůůůůůůůe

aiíííííííííííe

důůůůůůůůůůůůe?

Kde je duše?

Kde je duše?

Jdi ven do lesů, jdi ven. Nepůjdeš-li ven do lesů, nic se nikdy nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Jdi ven do lesů,

jdi ven.

Jdi ven do lesů,

jdi ven,

jdi ven do lesů,

jdi ven.

 

Z knihy: Ženy, které běhaly s vlky.