Podzimní rovnodennost

Čas odkládání, zanořování do hloubky začíná.

Cyklus roku má svoji velkou moudrost, a když se na něj dokážeme napojit, prohloubíme svoje prožívání, spojíme se se svojí přirozeností. Budeme si moci sáhnout pro sílu a vědomí do koloběhu duše, prastaré moudrosti.

Nikdy jsem se s tím nesetkala, až teď. Duše má svoje cykly obnovy růstu a rozkladu jako všechno ostatní... Vybavuje se mi příběh Tří zlatých vlasů děda Vševěda. Kdy znavený stařec klopýtá domů do tmy, do spočinutí. Nezbytná občerstvující a obnovující fáze. Stejně tak duše se potřebuje zanořit do tmy. Do původní magentové (tmavě purpurové) kvality, aby načerpala sílu.

V příběhu pečuje o starce - Slunce - matka stařena. To ona mu poskytuje péči, kterou potřebuje, svoji moudrost a zkušenost, ale i nadhled a moudrost předchozích generací, která je v ní ukrytá. Ona je tou obrozující silou, ke které teď právě míříme.

Dnes je první podzimní den a my se vydáváme ze světa - světla - na cestu Domů. Do nitra. Načerpat síly, odložit nepotřebné. Fáze stahování započala...

Vytáhla jsem k tomuto poznání kartu. To moudrý Král pentaklů, vládce hmoty se přichází občerstvit, neboť on ví, jak důležité je se silami hospodařit. Není to zlatokop, který vyrve poklad z hloubi země a odchází, ale moudrý hospodář, který se chystá příští jaro znovu zasít. Přeji klidný den rovnováhy světla a tmy.

Jarka Křížová