Pro živou ženu...

Kdysi vyrůstalo vědomí ženy o vlastní hodnotě ze sounáležitosti s ostatními ženami. Dívka vyrůstala obklopena mnoha ženami v těsné blízkosti. Viděla, slyšela a cítila svoji matku, babičku, tety, sestry, další ženy z okolí. Každá byla  jiná, každá jedinečná. Viděla je pracovat, slyšela je zpívat, modlit se, plakat i křičet, cítila jejich vůni i doteky. Vnímala pestrost jejich těl i charakterů. Jejich laskavost i proradnost, něhu i vášeň. Byla svědkem ženské radosti i bolesti, nablízku zrození života i smrti, úspěchům i nezdarům. Čerpala z jejich zkušeností.  Učila se, kdo je ona sama ze spojení s těmito ženami. Naslouchala vzpomínkám a vyprávění dávných příběhů o svých předcích. Nechávala si česat vlasy a upravovala vlasy jiných žen. Cítila svoje kořeny, věděla z čeho vyrůstá, rozpoznávala svoji podobnost s ostatními ženami i svoji jedinečnost. Vnímala přirozené cykly života. Poznávala ženskou podobu Boha.

Tato žena byla jako pevně zakořeněný strom. Mohla růst rovně a natahovat svoje větve k nebi. Bouře a vývraty, těžké chvíle byly součástí života, ale ženské vědomí bylo mnohem silnější a zdravější. Žena znala svou cenu. Ta, která zná svou hodnotu, cítí a ctí  život. Váží si sebe, ostatních žen, mužů a dětí. Stává se Zdrojem Života.

Současná žena ve většině případů toto vyživující prostředí nezažila. Vztahům mezi ženami vévodí srovnávání, pocity nedostatečnosti a viny. Možná se to pomalu zlepšuje, ale velká část žen je zatížena pocitem odmítnutí a nedůvěrou. Není ve spojení se svými kořeny a snaží se zachytit čeho se dá, aby zjistila, kdo je. Bohužel se velmi často zachytává všeobecného mínění, které vyrůstá z hodnot konzumní společnosti.

Byl vytvořen společenský virtuální model, který říká ženě, jaká by měla být, jak by měla vypadat, jak by měla myslet, cítit, milovat a se živou ženou nemá nic společného. Tento otrokářský model ženu bičuje a utvrzuje ji v jejím pocitu nízké hodnoty. Ženy se snaží podobat "ideálu" a odtrhují se od svojí přirozenosti. A protože to není lidské, "selhávají". S každým takovým selháním odumírá jejich srdce, naděje a důvěra. Do jejich vztahů se vkrádá trvalá bolest, která se postupně mění v chlad, který sice umožňuje, aby žena přežila, ale zcela umrtvuje její city.

Která z nás to nezná...? Naštěstí, časy se mění. Čím dál více žen hledá svoji identitu, touží rozpustit svůj chlad a uzdravit sebe a svoje vztahy. Je to možné. K obnově zdravých vztahů v ženské rodové linii je potřeba propojit Matku, Dceru a Babičku. Je potřeba, aby se tyto tři niterně setkaly a navzájem ocenily. Pokud se uzdraví vztahy mezi nimi, vznikne znovu základ pro zdravé vyživující prostředí. Důležité je, aby se pro to rozhodla alespoň jedna z nich a začala uzdravovat svoje pocity a vzájemné vztahy. Jak se začne proměňovat, začnou se měnit i vztahy v celé ženské linii. Ženy se opět mohou vzájemně cítit a ctít.

Je to možné i v případě, že druhé dvě ženy již nežijí nebo nejsou v tuto chvíli přístupné změnám. Je to možné i v případě, že jsou současné vztahy velmi špatné a zraňující. Díky nástrojům, které nám Vědomí v této době nabízí: konstelace, archetypální příběhy, aura-soma, sdílení v ženském kruhu a další.

Tento článek jsem napsala ke kurzu Matka, dcera, babička, který probíhal v Táboře na Den matek v květnu 2016. A teď cítím impuls, abych tento velice léčivý a ozdravný kurz uspořádala znovu - tentokrát v sobotu 12. srpna 2017 v Táboře.

Protože už jsem tento kurz zažila a vím, jakou má sílu, cítím, abych se otevřela možnosti uspořádat ho i jinde, jestliže  se sejde alespoň pět žen. Máte-li o tuto možnost zájem, napište mi na e-mail nebo zavolejte.

Jarka Kuchařová
www.projasneni.cz