Prožít svůj život

"Jela" jsem dlouhá léta v šabloně - programu - jak má můj život vypadat. Co ho má tvořit, jak vypadá štěstí, kdy selhávám, kdy jsem úspěšná. Život se mnou musel docela dlouho třást, aby ze mě ty vzorce postupně "vyklepal". 

Jsem z hledačů pokladů. Z těch, kterým to nedá a noří se čím dál tím hlouběji. Hledají to ryzí. Obracejí každý lístek, kamínek, hrabou se v blátě. Někdy poslepu. Nevidím, nenalézám a přesto tuším, že "tam" něco je. A pak, když už to vypadá "nejčerněji" najednou rozhrnete hlušinu a tam drahokam. A všechno to v ten okamžik dává smysl.

A když je z těch drahokamů hromádka, najednou víte, že je to Váš systém hodnot. Že ty "kameny" zrcadlí to, na čem Vám doopravdy záleží, kdo jste, co chcete žít. A nezáleží na tom, jestli je to poklad ještě pro někoho dalšího. Vy víte. A najednou máte sílu, víru a směr. Žádné záruky, ale vnitřní pocit, že pro tohle stojí za to žít a možná i umřít, protože najednou už Vás ani smrt tolik neděsí. Protože jste "to" našli. Jste spojeni sami se sebou, se životem, s hybnou silou Vesmíru. Jste na svém místě.