Úcta je lék...

Uvědomila jsem si na svojí vlastní cestě jeden velmi silný a účinný nástroj. Máme ho v každém okamžiku k dispozici, jen si nejsme jeho síly vždy vědomi. Tím nástrojem je úcta.

Všechno ve Vesmíru má svoji hodnotu, kterou nejsme z naší lidské perspektivy  schopni dohlédnout. Nemůžeme vnímat celou Existenci, protože jsme jen jednou její součástí. Ale můžeme k ní mít úctu a tím s ní být v maximálním možném souladu.

Naučila jsem se z konstelací, že nejvíce bojujeme se Životem v těch oblastech, kde nejméně cítíme. Kde máme strach, špatnou zkušenost.

K uzdravení pomáhá, když od situace neutečeme, ale jsme schopni sklonit se, projevit úctu tomu, co nás nejvíc bolí nebo k čemu cítíme největší odpor.  (Teď mluvím o schopnosti, kterou se můžeme učit, když pro to máme prostor a postupně si ji podle vlastního uvážení ověřovat v životě.)

Úcta není ani poníženost ani povýšenost. Je to respekt k sobě, druhým, ke všemu, co je.

Když je v situaci přítomna úcta, vyhrávají všichni. Je možné najít společnou řeč a řešení. Pokud není, konflikt se stupňuje.

*****

Před časem mi jeden přítel vyprávěl úryvek ze sci-fi románu Stopařův průvodce po galaxii. Hledali v něm odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec. Vybrali ze svého středu nejlepší programátory, aby sestrojili počítač nazvaný „Hlubina myšlení“, který ji měl vypočítat. Ten jim po miliónech let dal odpověď: "42".

Vtip?

V aura-somě má číslo "42" lahvička Žně.  ...jak zaseješ, tak sklidíš...

Dost dobrá odpověď...

Jarka Kuchařová, www.projasneni.cz