Zdivočelá žena

V oxfordském anglickém slovníku najdeme slovo feral - divoký, které vzniklo z latinského fer, které znamená divoký tvor. V běžném užívání znamená zdivočelé stvoření to, co jednou divoké bylo, potom zdomácnělo a znovu se navrátilo do přirozeného nebo neochočeného stavu.

Já považuji za zdivočelou ženu takovou, která byla kdysi v přirozeném psychickém stavu - což znamená, že projevovala svou nespoutanou mysl, - a potom byla nějakým obratem událostí lapena, čímž nadmíru zdomácněla a její správné instinkty odumřely. Když dostane příležitost vrátit se ke své původní nespoutané povaze, velice snadno narazí na různé druhy pastí a jedů. Jelikož jsou její cykly a obranný systém narušeny, tento bývalý přirozený stav ji vlastně vystavuje nebezpečí. Není již tak obezřelá a ostražitá, stává se snadnou obětí.

Existuje specifický model ztráty instinktů. Je nutné tento model prostudovat a zapamatovat si ho, abychom mohly hlídat poklady našich základních charakterů našich dcer. V psychických lesích je mnoho pastí vyrobených z rezavého železa, které jsou zakryty pouze zelení. Psychologicky to platí i ve větším světe. Jsou různá lákadla, kterým můžeme podlehnout: vztahy, lidé a události, které lákají. Uvnitř dobře vypadající návnady je však něco zbroušeného do špičky, něco, co zabíjí našeho ducha okamžitě, když se do ní zakousneme.

Zdivočelé ženy jakéhokoliv věku, zejména ty mladé, vynaloží ohromné úsilí, aby kompenzovaly dlouhé hladovění a vyhnanství. Jsou ohroženy nadměrnou  a bezmyšlenkovitou touhou po lidech a cílech, které nejsou výchovné, podstatné anebo trvalé. Nezáleží na tom, kde žijí či v jaké době žijí, vždy se najdou klece, které čekají; příliš malé životy, do kterých mohou být ženy vlákány nebo postrčeny.

Byla-li si někdy lapena, vytrpěla-li si kdy hambre del alma - hladovění duše, byla-li si někdy v pasti, a zejména jsi-li obdařena úsilím tvořit, je velice pravdě-podobné, že si byla nebo jsi zdivočelou ženou. Zdivočelá žena je obvykle extrémně hladová po něčem oduševnělém a často přijme jakýkoliv jed, zamaskovaný na špičaté tyči, v důvěře, že je tou věcí, po které její duše hladoví.

Přestože se některé zdivočelé ženy pastem na poslední chvíli vyhnou a přivodí si jenom lehké ztráty, mnohem více žen do nich bezmyšlenkovitě vkročí. Dočasně jsou zbaveny smyslů, jiné jsou zlomeny a některým se podaří dostat se z pastí ven a odplazí se někam do jeskyně, kde si samy ošetřují svá zranění.

Abychom se vyhnuly těmto pastem a návnadám, které jsou aktivovány obdobím, které žena stráví v zajetí, musíme být schopny zahlédnout je předem a obejít je. Musíme obnovit prozíravost a opatrnost. Musíme se učit měnit směr. Mámě-li však vidět správné odbočky, musíme se naučit vidět ty špatné.

Je znám starý poučný příběh, který detailně vysvětluje stav vyhladovělé a zdivočelé ženy. Příběh je znám pod různými názvy, například Ďáblovy taneční boty, Rudé boty ďábla a Rudé boty. Posedním názvem pojmenoval Hans Christian Andersen svoji verzi tohoto starého příběhu. Jako skutečný vypravěč obklopil jádro příběhu mnohým ze svého vlastního etnického důvtipu a citlivosti.

Následuje maďarsko-germánská verze Rudých bot, kterou nám vyprávěla teta Tereza, když jsme byli ještě malými dětmi, a jež zde s jejím požehnáním předkládám. Svým moudrým způsobem začala toto vyprávění rčením: Podívej se na své boty a buď rád, že jsou obyčejné..., člověk musí být v životě velice opatrný, má-li boty příliš rudé.

Z knihy Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estés, Ph.D.

úvod kapitoly 8 - Sebezáchova: Identifikace pastí, klecí a jedovatých návnad