Leonard Cohen: Suzanne

Má oblíbená...

Suzanne tě vezme dolů
ke svému místu nedaleko řeky,
kde můžeš slyšet, jak plují lodě.
Můžeš vedle ní strávit noc
a víš, že je poloviční blázen,
ale to je to, proč tu chceš být.
A krmí tě čajem a pomeranči,
které přežily celou tu cestu z Číny.
A právě, když jí chceš říct,
že pro ní nemáš žádnou lásku, kterou bys jí dal,
dostane tě na svou vlnovou délku
a nechá, aby ti řeka odpověděla,
že vždycky pro ni budeš její milenec.

A chceš s ní cestovat.
Chceš cestovat slepý
a víš, že ti může věřit.
Vždyť ses dotkl jejího dokonalého těla
svojí myslí.

A Ježíš byl námořníkem,
když přecházel nad vodní hladinou
a strávil spoustu času pozorováním
ze své osamělé dřevěné věže.
A když najisto věděl,
že jenom topící se muži, ho mohou uvidět,
řekl: "Pak všichni muži budou námořníky
dokud je samo moře neosvobodí."
Ale on sám byl zlomený
dávno před tím než se nebe otevřelo.
Opuštěn, skoro člověk,
klesl pod tvou moudrostí
jako kámen.

A ty s ním chceš cestovat.
Chceš cestovat slepý
a myslíš si, že bys mu možná mohl důvěřovat.
Vždyť se dotkl tvého dokonalého těla
svojí myslí.

Teď tě Suzanne chytá za ruku
a vede tě k řece.
Má na sobě hadry a peří
z pultu Armády spásy
a slunce stéká dolů jako med
na naší Paní přístavu.
A ukazuje ti, kam se dívat.
Mezi odpadky a květinami
jsou tu hrdinové z mořských řas.
Ráno děti,
vyklánějí se pro lásku.
Budou se tak vyklánět navěky
zatímco Suzanne drží zrcadlo.

A chceš s ní cestovat.
Chceš cestovat slepý
a víš, že jí můžeš věřit.
Vždyť se dotkla tvého dokonalého těla
svojí myslí.